Koník se pojí s trpkou vzpomínkou babičky. V počátcích mladá rodina bojovala s financemi a s narozením prvního dítěte vítali každou korunu navíc. Když v lednu roku 1963 panovala tuhá zima, s miminkem ani nemohli ven, kočárek sice opatřili, ale na fusak museli měsíc počkat. Vrchlabský dědeček, povoláním dřevorubec, přijel na první návštěvu právě s tímto houpacím koněm. Když tchán s obřím koněm pro čerstvě narozeného Kryštůfka vstupoval do dveří, babičce dle jejích slov vyhrkly slzy. Nebyly to slzy radosti, ale zoufalství, tolik peněz za nepotřebnou hračku. Přesto kůň přinášel radost i dalším narozeným a uchováváme ho v poněkud sešlém stavu s láskou dodnes. Fotografie zachycuje již vzrostlého Kryštofa s malým bratrem Svatoplukem, jejich věk ji datuje do vzrušeného roku 1968.
Kryštof Antoš
